Třicet let a chůze po vodě

V době dávno zapomenuté existoval jeden tibetský mnich, který se rozhodl, že se naučí chodit po vodě (proč je v každém náboženství podmínka chodit po vodě je mi záhadou)…

Jednoho dne procházel Budha vesnicí, kde mnich bydlel a zaujal jej právě ten mnich, který byl pohroužen do meditace. Budha se jej zeptal, nad čím mnich medituje. Ten odpověděl, že se posledních 30 let meditoval, aby se naučil chodit po vodě a mohl přejít řeku, která oddělovala vesnici s vesnicí druhou. Budha se jej zeptal, zda mnich již po vodě chodit umí, na což mu mnich s radostí oznámil, že ano. A jal se mu to dokázat. Přešel tedy řeku tam a zase zpátky.

Mezitím se Budha zeptal okolo stojícího převozníka, kolik stojí převoz přes řeku na loďce. Mnich se vrátil a měl úsměv od ucha k uchu a čekal, že jej Budha pochválí a bude jeho schopností ohromen. Místo toho mu Budha oznámil, že převoz přes řeku a zpět stojí stejně jako jedno vajíčko a že kdyby si mnich pořídil slepici, tak by ušetřil třicet let života..

Tato příhoda je nejspíše smyšlená, ale ukazuje nám jednu zajímavou věc. Že se klidně můžeme celý život hnát za něčím, co nám připadá důležité, ale nakonec to nemá vůbec žádný prospěch. A můžete si to přirovnat k čemu chcete. Například hon za penězi, aby jste jich měli co nejvíce a pak si za ně koupíte věci, které vám nepřinesou radost, nebo jsou naprosto zbytečné.